NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ježíšku na křížku panenkomarjá já se strašně bojim!!! Polští „Peklem zrození“ vydali cédéčko, na kterém je ošklivý červený čert a uvnitř v bookletu fotky celého tria dáblových pomocníků. Pánové vypadají tak, že kdybych je potkal živé v noci na ulici, buď bych hrůzou zezelenal a nebo bych se začal hrozně smát... Obzvlášť kytarista Les je skutečný manekýn hihi... Hrůza hrůzoucí!!! Ale člověk si nemá dělat legraci z cizího nešť... ehm. A co že jsou ti Hell-Born vlastně zač? Inu – jak už vidíte z názvu kapely i desky, jsou to řádní satanáši, z kterých peklo a síra čpí na hony daleko. Kytaru sice zapomněli někde u Possessed a prvních Morbid Angel, ale o to u nich nejde. Víte, když narazíte na cédéčko, které má tak strašně vychytanou image, jako mají Hell-Born, nezbývá vám nic jiného, než buď přistoupit na jejich hru, a nebo to nebrat vážně. Ve druhém případě ovšem nemůžete Hell-Born poslouchat s vážnou tváří. Jejich temně zamračené obličeje a hrozivě silácké postoje mi sice k třicetiletým týpkům připadají poněkud infantilní, ale proč jim to brát, když je to baví... Takže Hell-Born jsou za a.) Úděsně klišovitá, pózérská a nudně infantilní blacková kapela, která se někde zapomněla před patnácti lety a dneska je strašně k smíchu. Nebo Hell-Born jsou za b.) Obdivuhodně živá, old school black/thrashová banda, který se se všemi hřeby, pyramidami a staroškolskými riffy a postupy a demonstrativními satanistickými texty hlásí k rané škole kapel jako Celtic Frost, Possesed, Venom či velmi raným Morbid Angel... Warriorovské riffy a vůbec celé postupy vám možná připomenou stylově příbuzné, ale o něco lepší a ne tak klišovité kolegy, totiž holandské Pentacle. Deska má dvě části: prvních šest songů je nahraných loni a jako bonus sem Conquer recs. umístili i materiál v podobě dalších čtyř věcí. Na novém materiálu jsou Hell-Born jako trio a basák Jeff a bicman Ravenlock zpívájí víc krkavčím krákotem, naopak starší matroš nařval nejspíš Ravenlock sám a připomíná mi trochu Big Bosse na starých Root. Texty Hell-Born jsou fakt veselé a rozhodně je nemůžete brát vážně, protože takové klišé se hned tak nevidí. Divoce strašidelné výkřiky, ďábelský smích a hrozivý výraz ve tváři dodává tu „správnou" atmosféru bentonovským sloganům typu: „,Together we march, we wear his mark, we are the swords of Satan“; v songu Raise The Dead zase slyšíme o tradičně oblíbených „legions, armies of once dead“, ve vítězné hymně The Victory prozměnu „brimstone and lava flow from the pit ... the ancient magic fills the air“ a lyrický vrchol přichází v opusu Follow The Beast, kde se v refrénu nachází kouzelný slogan: „into the dust we will turn - join the Beast and return.“ To je zkrátka absolutní verš! Rouhání polské trojice nebere konce, tisíce mrtvých kolem, peklo bojuje s bohem... pardon, to je něco jinýho, že jo. Jenže Hell-Born opravdu s klidem zapadnou do Kolinsových výlevů z dob tuhého komunismu. Chcete se dát postrašit a nebo se hodně zasmát? Prosím, jsou tu hroziví a mocní Hell-Born a jejich muzika je koneckonců sice dřevnější než suchý záchod v Horní-Dolní, ale dřevo je pěkný materiál, ne?
7 / 10
-bez slovního hodnocení-
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.